Je 6 pilířů víry:

1. Víra v Jednoho Jediného Boha Alláha 

Kdo je Alláh?

Je rozšířeným mýtem, že Alláh je nějaký arabský Bůh. 

 ALLÁH je synonymum pro Jednoho Jediného Boha, který stvořil svět, vesmír, lidstvo a vše ostatní. 

ALLÁH je BŮH, který stvořil Adama a Evu. Který posílal Posly a Proroky s Písmy k jejich národům, aby jim připomínali, že mají uctívat pouze BOHA JEDINÉHO, nevzývat žádné modly, anděle, svaté nebo jiné entity. 

ALLÁH je jedno z Krásných jmen Božích. AL - je určitý člen (jako v angličtině "the") a LÁH je v arabštině BŮH. Takže doslovný překlad zní: JEDEN BŮH, který nepotřebuje přímluvce ani pomocníky, ani syny ani manželky, protože je DOKONALÝ, SOBĚSTAČNÝ, nepotřebuje nic, ale všechna stvoření potřebují JEHO. 

Je Všemohoucí, Všeslyšící, Laskavý, Nejmoudřejší, Nejštědřejší, Vševědoucí, Odpouštějící, Slitovný, atd...

Popsal se nám svými Krásnými jmény a Dokonalými vlastnostmi.

Kdo nevěří ve Stvořitele=Boha=Alláha, nemůže být muslimem.

2. Víra v autentická Písma 

Muslimové mají povinnost věřit v originální Písma od Boha, která nebyla změněna člověkem

3. Víra v anděly 

Je povinnost věřit v bytosti stvořené ze světla - v anděly. V Gabriela, Michaela, Isráfíla, ve Strážné anděle, v anděle smrti, v anděly trestu, atd. Je mnoho druhů andělů s různými úkoly.

4. Víra v Proroky poslané Bohem

Muslim musí věřit ve všechny skutečné Posly a Proroky od Adama, přes např. Abrahama, Noema, Lota, Jonáše, Mojžíše, Ježíše a posledního Muhammeda. 

Muslim nesmí věřit v samozvané "proroky", kteří sami sebe za proroky prohlásili.

5. Víra v Osud 

Osud je velmi komplexní téma, o kterém můžeme hovořit hodiny. Můžeme mluvit o Osudu z hlediska člověka, víry, všech stvoření, z pohledu historického vývoje a událostí, jako jsou pohromy, války, pandemie, apod., o všem existuje v islámu mnoho informací. Pokud však máme toto téma pojmout alespoň z hlediska jednotlivce, můžeme říct toto:

Je mnoho věcí, které jsou předurčeny, a se kterými nemáme mnoho možností něco udělat např. to v jaké se narodíme době, v jakém politickém zřízení a historické epoše, v jaké zemi a do jaké rodiny se narodíme a jaké životní zkoušky jsou nám předurčeny - to vše nemůžeme ovlivnit. Ani to, jaké budou naše talenty, inteligence, zdravotní predispozice a genetická rodinná zátěž. Ani to, jaký budeme mít vzhled a jakého budeme pohlaví (i když v tomto ohledu jsou lidé schopni mnoha změn). Tyto a ještě mnohé další jsou věci, které nejsou v našich rukách, které nejsme schopni ovlivnit a máme Bohem předurčeno, že to tak bude. 

Některé věci z výše zmíněných můžeme změnit, ale rozhodně ne všechny. 

Rozhodně však nejsme naprogramované loutky bez vlastní vůle. Máme svobodnou vůli se v našem životě rozhodovat. A za tato rozhodnutí neseme zodpovědnost, protože to jsou naše rozhodnutí, ať už dobře promyšlená, unáhlená či intuitivní.

Kdykoliv se dostaneme před možnost volby (pokud tedy nevolíme ze dvou téměř totožných možností, jako např. koupím si růžové povlečení nebo bílé s kytičkami?), máme dvě základní možné volby: 

A) vybrat si cestu dobra 

B) vybrat si cestu zla

Např. zastanu se neviného pomlouvaného kolegy v práci (-budu jednat správně, ale budu riskovat, že mě odstřihnou a začnou mě pomlouvat taky) nebo se mám přidat na stranu šikanátorů a pomlouvačů, z čehož budu mít výhody, ale je to rozhodně cesta zla. Ano, je tu možnost zůstat neutrální, ale dříve nebo později jedna nebo druhá strana, bude chtít váš názor, takže se tomuto rozhodování nevyhnete a končíte opět u 2 voleb.

Celý náš život je o rozhodování

: jak se budu chovat, čím se nechám ovlivnit, v čí společnosti budu trávit čas a jakým způsobem, a pod.

Protože nás Bůh stvořil a zná nás lépe, než my samotní známe sebe a On zná budoucnost, minulost i přítomnost do všech detailů a ví, co by se stalo, kdyby se něco stalo a co by se stalo, když by se to nestalo, On ví dopředu i to, jak se my sami rozhodneme. Zda budeme studovat na lékaře, abychom pomáhali lidem, nebo proto, abychom měli peníze a prestiž.

Naše úmysly totiž při rozhodování hrají významnou roli. Prorok Muhammed řekl:"Vskutku naše skutky jsou Bohem posuzovány podle úmyslů." Je jistě velký rozdíl v tom, když má někdo v úmyslu pomoci babičce s těžkou taškou, aby jí odlehčil a potěšil tohoto starého člověka, nebo když má někdo v úmyslu pomoci babičce s taškou, aby ji ve finále okradl. Oba zpočátku udělali to samé, ale jejich úmysly se velmi lišily a výsledek se lišil diametrálně.

Bůh je naprosto spravedlivý a netrestá člověka za něco, co udělal neúmyslně, co opomněl nebo k čemu byl přinucen. A stejně spravedlivě jsou zapisování naše skutky - podle úmyslů :

V chápání dobra a zla jsme hodně ovlivněni rodinnými hodnotami, přáteli a prostředím, ve kterém se pohybujeme. 

Avšak i ten největší zloduch a kriminálník má v sobě Bohem dané základní cítění toho, co je dobré a toho, co je zlé. A cítí, že zabíjet, znásilňovat, krást, prodávat drogy, apod. je špatné, i když mu to přináší peníze a uspokojení. Ale svobodně se rozhodl vydat se na cestu zla. Cesta dobra totiž bývá náročnější, nebývá tak vynosná a v dnešní době je člověk, který nechce např. krást papíry z práce jako ostatní, považován za podivína. Stejně jako člověk, který se řídí Desaterem je považován za staromilce a zpátečníka. A ten, kdo se 5a denně sklání pro Svého Stvořitele, aby Mu poděkoval za veškeré dobrodiní i zkoušky, je považován za pošetilce a blázna. 

Každý má však možnost se svobodně rozhodnout, jaký chce být, že už např. nechce být zločincem a chce začít žít poctivě a dobře, i když jistě zchudne a může na tom být hůře z ohledem na pozlátka tohoto světa. Ale bude šťastný a bude mít klid a radost v srdci, bude vědět proč žije a kam svým životem směřuje, a o to lépe na tom bude v posmrtném životě, kdy mu bude strádání mnohonásobně vykompensováno.

BŮH je absolutně Spravedlivý, Milující, Milostivý a Smilovný a pokud člověk:

1) upřímně lituje svých špatných skutků  (ať už jsou jakkoliv závažné a ať už jich je mnoho nebo málo)

2) nechce se ke konání těchto špatných skutků navracet

3) a upřímně ze srdce poprosí POUZE BOHA JEDINÉHO-SVÉHO STVOŘITELE o odpuštění dřív, než duše tohoto člověka bude opouštět  jeho tělo  (tedy za života),

 Bůh slíbil, že odpustí.

A to do té míry,  že pokud je pokání věřícího opravdu upřímné, Bůh nejenže mu odpustí, ale z jeho záznamů tyto špatné skutky vymaže a tento člověk bude čistý jako v den narození.

Toto kompletní  očištění od předchozích hříchů je přislíbeno i tomu, kdo vstoupí do islámu, aby začal svoji novou životní etapu s opravdu čistým listem.